Jdi na obsah Jdi na menu
 


Austria- OE2

30. 6. 2010

Několik dnů v OE2

 


 

Mým zatím nesplněným přáním bylo podívat se do Solné komory v Rakousku. Jde o jedinečný přírodní celek, který se formoval tisíce let, až se vytvořilo něco famózně krásného, co lze našim jižním sousedům pouze závidět. Z návštěvní knihy DIG (jněkdy začátkem t.r.) jsem zaznamenal pozdrav Inga, OE2IKN, člena DIG s pořadovým číslem 3674, který dával své QTH ve městě St.Gilgen, ležícího na východním konci jednoho z těch mnoha krásných jezer jménem Wolfgangsee. Ingo Koenig velice rychle reagoval na můj email a těsně před odjezdem do OE jsme si domluvili konkrétní sked na 145 Mhz. Mé QTH mělo být městečko Strobl, které se nachází přesně na opačné straně jezera. Na název město Ingo neslyšel, odepsal, že jde o vesnici (hi).

 

Obrazek

Díky vedení magazínu PRO ENERGY se mi naskytla i výtečná možnost dopravy na místo i z místa určení, čímž byl odstraněn jeden z možných problémů. Již v březnu t.r. jsem zamluvil ubytování v hotelu Kirchenwirt (***), rezervace proběhla via osvědčený www.booking.com. Vše bylo připraveno, zbývalo pouze obstarat přiměřené množství €€€.

 


 

Den první – čtvrtek 24.6.2010:

 

Odjezd z Prahy okolo 9-té hodiny, následovala příjemná cesta s obědem v městečku Kaplice. Kaplická cmunda byla opravdu chutná a neošizená. Po malém odpočinku následovalo pár kilometrů k hranicím, kdy jsme zaregistrovali pouze dvě „sociální pracovnice“ nabízející své služby. Nízké číslo “2” pravděpodobně značí, že se tu už děvčatům nejspíše dobře nevede. Putování po Rakousku započalo jízdou směr Linz, která neskýtala žádnou atraktivní podívanou. To hlavní mělo teprve přijít. Stalo se tak před příjezdem k městu Gmunden, které se nachází na jižním cípu jezera Traunsee. Byla to opravdová lahůdka a lákalo to k rekreačnímu pobytu již zde. Cesta do Bad Ischlu, města kam zajížděl odpočívat císař František Josef I., uběhla opravdu rychle a navigace ukazovala při průjezdem tunelu, který cestu okolo města podstatně zkracuje pouze zbývajících 15 km. Zážitkem již od Gmundenu byly pro mne obrovské skalní masivy, lemující dále cestu až do cílového městečka. Píši městečka, protože Ingo OE2IKN neměl pravdu. Jde o lázeňské sídlo, byť nevelké rozsahem I počtem obyvatel, kterému nedodává na kráse pouze jediná budova, postavená ve stylu rekreačních zařízení v ČSSR okolo roku 1980. Ihned jsme ji nazvali ČKD. Patří rakouskému “ČEZ”, což je společnost Energie A.G.

 

Ubytování bylo rychlé, majitelka rodinného hotýlku příjemná, zamluvený pokoj s výhledem na jezero téměř komfortní. Dlouhý podvečer vyplnila procházka kolem západního oblouku jezera. Na trasu nesmějí cyklisté, jen pěšáci a běžci, kterých se tu prohání poměrně dost. V místě, kde spadají skály až do vody, jsou dřevěné můstky nad vodou. První dojmy ze Stroblu byly tedy pozitivní. Městečko je velmi tiché, v tuto dobu hojně navštěvované především důchodci z OE a DL.

 


 

Den druhý - pátek 25.6.2010:

 

V plánu byla jízda unikátní mašinkou z nedalekého městečka St.Wolfgang na horu Schafbergspitze. Předem jsme byli upozorněni, že se vyplatí koupit tzv salzburgskou turistickou kartu, na níž se poskytuje sleva až

 

30 % na množství turistických atrakcí v Solné komoře. Stála 4,80 € a lze ji doporučit zejména návštěvníkům, kteří v této lokalitě hodlají pobývat delší dobu. SchafbergBahn je opravdu dobře organizovaná společnost. V okolí startu mašinky je dostatek parkovišť. První výhoda zakoupené karty byla sleva a jízdenka stála „pouhých „ 26 €.” Někomu se může toto jízdné zdát neúměrně vysoké, ale je nutno zvážit, zda opravdu chci vyjet na samotný vrchol a tam se kochat úchvatnými výhledy na okolní jezera, anebo utratit tuto sumu za přehršel suvenýrů, kterých je ve vstupní hale obrovské množství. Již před nástupem každého cestujícího fotografuje podnikavá slečna.

 

Lokomotiva chrlí páru a tlačí před sebou po ozubenicové trati dva červené vagonky. Jízdenky se prodávají na přesný počet sedících, nikdo nestojí. Výjezd do obrovského krpálu (až 26%) je úchvatný a všichni se divíme, že to mašinka s bravurou zvládá. Vzhledem k obousměrnému provozu jsou na trati 2 místa ke křižování. Zájem o cestu na vrchol hory je obrovský. Za námi supí dvě další soupravy. Cesta sice měří pouhých 5,85 km, vystoupá se však o 1190 metrů výše a vše trvá cca 45 minut. Na vrcholu je nutno nechat si po předložení jízdenky vystavit kupon na zpáteční cestu s udáním času. Soupravy jezdí po 45 minutách. Trať je v provozu od roku 1893. Stroje jsou samozřejmě modernizovány.

 

V závěru vlak projíždí úzkým tunelem a končí ve stanici mezi alpskými loukami, plnými květů. Nahoře zhruba o 100 metrů výše se tyčí horský hotel s terasou, z níž je nádherný výhled. Hotel totiž stojí na okraji skály, spadající do velké hloubky – místo jako stvořené pro sebevrahy! Je odtud kruhový výhled na řadu jezer, mj.velmi známé Mondsee, kolem něhož vede v blízkosti dálnice Linec - Salzburk a větší Atersee, Na západě jsou vidět vrcholky Bertechsgadenských Alp, které jsou již v Německu, na jihovýchodě Totes Gebirge a další horské hřebeny.

 

Využíváme kulinářskou nabídku v hotelu, menu za 10,80 € se skládá z krémové květákové polévky a rakouské verze vepřo knedlo zelo. Masa je spousta, zelí hlávkové a k tomu velký kulatý houskový knedlík, který je rakouskou specialitou. Na připomínku, že masa je opravdu hodně, pan číšník s úsměvem konstatuje, že maso je zdravé. Asi opravdu zdravé bylo, takže posíleni ještě jednou obhlížíme všechnu tu krásu kolem a pod námi. Zpáteční cesta trvá opět 45 minut, souprava musí mohutně brzdit – a my poctivě polykáme, abychom neměli zalehlé uši z rychlé změny výšky. Na konci cesty jsou na nádražíčku připraveny velké tabule s množstvím pohlednic, seřazených podle času odjezdu vláčku, na každé je fotografie některého z cestujících. Vypadá to dobře, takže těžko odolat tomuto suvenýru, ač slečna fotografka inkasuje 5 € za kus. V 17:30 LČ mám sked s Ingem OE2IKN. Na pásmu dlouho ticho, pak slyším Norberta OE2DNM, který mi říká, že Inga celý den neslyšel (?!). Je velice ochotný, během spojení mu telefonuje, avšak v St.Gilgen to nikdo nebere. Norbert slibuje, že to bude zkoušet dále. Večerní pivo je opravdu dobré, v naprostém tichu se usíná velmi lehce.

 

Obrazek


 

 

Den třetí - sobota 26.6.2010:

 

Začínáme výletem do kouzelného městečka Hallstatt. Jde o unikát zapsaný v knize UNESCO. Půvabné víceposchoďové domečky, zákaz jízd autem. Pro turisty je v okolí množství parkovišť. Obchůdky jsou přeplněny suvenýry a městečko samo zejména Japonci. To vše na březích jezera Hallstattsee. Následuje jízda k dalšímu jezeru jménem Grundlsee, oběd s výtečným řízkem na terase přímo u jezera. Parkoviště se pomalu zaplňovalo auty (pravděpodobně místními rodáky, kteří zde měli sraz). Odjíždíme k blízkému Toplitzsee, o kterém se domnívám (ale nejsem si jist), že vešlo do dějin zkazkami o ukrytém pokladu z nakradených věcí. Pokud tomu tak bylo, místo samé tomu odpovídá. Jezero je dostatečně hluboké, v klínu hor. Využíváme jízdu člunem s elektrickým pohonem, kolem nádherného vodopádu, kde na druhém konci jezera začíná svou pouť řeka Traun. Máme pauzu 20 minut k odskočení si k vedlejšímu jezírku Kammersee. Cesta zpět je poznamenána prvními kapkami deště, štěstím bylo, že vše nepokračovalo lijákem. Obracíme směrem k Bad Ischlu. Poblíž cíle odbočujeme do hor na místo zvané Postalm. Jde o rozsáhlé planiny a pastviny ve výši okolo 1300 m využívané k chovu zejména skotu, který si na luční výborné trávě opravdu pochutná. Tomu odpovídá i mléko a zejména sýry, které jsou velmi proslulé.

 

Obrazek

Zapínám handy Alinco a na první zavolání na 145,450 Mhz se ozývá (konečně) Ingo, OE2IKN. Popletl termín předem domluveného skedu v pátek, kdy byl na HAM RADIO BORDER meetingu ve Friedrichshafenu. Ozývá se z klubové stanice OE2XIL. Znamená pro mne nového DIG člena s pořadovým číslem 1944. Již mi jich schází do nálepky 2000 pouze 60 -hi. Ingo se omlouvá a sděluje, že QSL pošle v pondělí direkt ze Salzburgu. OE2IKN je nejen šéfem sekce radioamatérů z distriktu OE2, zároveň je šéfem skautů tamtéž (zájemci se na něj mohou podívat v kompletní uniformě po zadání jeho call na qrz.com). To co mne však nejvíce fascinuje, je jeho QTH, rodinný domek přímo nad jezerem Wolfgangsee (k vidění opět na qrz.com). Pohled z oken jeho ham shacku je uuffbb.

 

Obrazek

Večer je v “našem” Stroblu hudební matiné. Mohutná místní dechovka, všichni v úhledných uniformách, pochoduje městečkem. Očekáváni davem příznivců. Dámy vesměs v místních krojích s pestrými zástěrami na pestrých sukních, pánové v kožených lederhosen, končících nad koleny a zelených podkolenkách. Chvíli posloucháme přímo u jezera, ale docházíme k závěru, že totéž lze vnímat i z terásky hotelu, při pití pěnivého moku. Protože jsem milovníkem swingu, bylo pro mne zážitkem “dešifrovat” z kakofonie hudebních zvuků skladbu In the mood (V náladě), hit orchestru Glenna Millera z r.1944. Usíná se opět s mnoha dojmy velice snadno.

 


 

Den čtvrtý - neděle 27.6.2010 :

 

V plánu byla jezera nacházející se pod skalním masivem Dachstein, samotná hora je vysoká 2996 m a pohled nejen na ni je nezapomenutelný. Nedaleko městečka Gosau, kde se odehrávají radioamatérská setkání, je stanice lanovky směřující na náhorní planinu Zwieselalm (1587 m). Nastupují s námi mládenci s obrovskými krosnami, ve kterých mají vše k paraglidingu, nahoře máme brzy možnost sledovat jejich odvážné starty a stoupání a klesání v nádherné okolní horské scenerii. Podmínky jim dnes opravdu přály, stoupavé proudy pod bílými obláčky byly často docela silné. Již samotný start stojí v těchto místech za pozornost, opravdu stačí pár kroků a hoši se vznášejí vysoko nad námi. Tyto končiny však slouží spíše k zimnímu lyžování, o čemž svědčí rozebrané sedačkové lanovky a lyžařské vleky všude na stráních.

 

Říkal jsem si, že pobyt v této výšce by mi mohl pomoci k několika QSO, možná i s DL v relativně blízkém Berchtesgadenu, ale všude ticho. V době psaní těchto řádků (středa 30.6.) jsem dostal email od OE2IKN, který mi k tomu napsal, že se nediví. Pusto je způsobeno velkou sledovaností TV kvůli německé účasti na MS v kopané. Mládenci zasednou k zařízení pouze občas večer buď o poločase, nebo při reklamních pauzách. Po sjezdu lanovkou na okraj jezera Gosausee si všímáme, jak zde i nedospělá mládež jezdí po jezeře v elektricky poháněných člunech, jejichž ovládání je velice snadné. Jezero přitahuje i potápěče. Voda nejen zde je neuvěřitelně čistá.

 

Následuje zpáteční cesta se zastávkou v Bad Ischlu, kde v nedělní podvečer “chcípl pes”. Jediní aktivní lidé sedí v hospůdkách, kde je puštěná TV, protože se hraje zápas DL-G. Podle řevu je brzy jasné kdo vyhrává. Na návštěvu Císařské vily už bylo poněkud pozdě, snad tedy příště.

 

Poslední jezero, které máme poblíž p/QTH, je nevelké Schwarzesee, kde jsme se jen krátce zastavili, obhlédli – a vůbec poprvé za pobyt jsme byli obtěžováni létajícím hmyzem. Večer je naplněn již vyzkoušeným standardním programem.

 


 

Milé Rakousko, bylo u tebe opravdu krásně. Díky osobě našeho velikána Járy da Cimrmana, jsem se tu cítil jako doma. Ono to Rakousko-Uhersko (které jsem nezažil), mělo asi opravdu cosi do sebe.....