Jdi na obsah Jdi na menu
 


Italy trip 2012

26. 6. 2012

Italy trip 2012

Po příjemné dovolené v oblasti Trentina v roce 2011 jsem usoudil, že by bylo dobré tuto krásnou zemi dále poznávat. Cíl byl určen jižněji, přesněji řečeno „Benátská laguna“.

 

mapi.jpg

 

GPS ukázala možné trasy se vzdáleností cca 900 km od Prahy. To znamenalo rozhodnout se přenocovat v Rakousku, nejlépe v Korutanech, odkud je na italskou hranici poměrně blízko.

Jako místo bylo vybráno kouzelné lázeňské městečko Velden o jezera Woerther. A zde došlo k první raritě při ubytování. Zvolili jsme Motel checkin-24, který „ubytovává“ své hosty automatem. První pohled na malý přístroj byl optimistický, byla tam pro manuál i česká vleječka, což se dále ukázalo jako hlavní potíž. Manuál nebyl v našem jazyce dobře zpracován (měli jsme začít s tím dobrým v německém jazyce). Ale potíže měli i další snaživci o ubytování, přičemž naši předchůdci zablokovali výstup kartičky s PIN kódem (jehož pomocí lze pokoj otevřít). Naše štěstí bylo, že ochotná servírka z vedlejší restaurace zavolala pana vedoucího. Ten přijel na kole za cca 15 minut, vše opravil, omluvil se a mohli jsme se ubytovat. První dojem – na poměry hotelů tohoto typu- luxusní ubytování se vším potřebným. Cena na osobu za 1 noc 34 € byla vzhledem ke komfortu přijatelná. K dobré náladě přispělo i večerní vodotryskové show na jezeře. V Rakousku byl oproti Itálii relativně laciný benzín, tedy bylo dobré zásobit se.

Následná cesta byla opravdu pastvou pro oči. Vše skončilo u města Udine. Následovala monotónní rovina zejména po dálnici. Cílem bylo město Cavallino-Treporti, lokalizováno u benátské laguny. Cílový hotel Antica Dogana jsme vybrali velmi dobře, zejména kvůli poloze (přímo u laguny se zastávkou pro vaporetti-což je tamní vodní MHD).

 

antidog.jpg

 

camer.jpg

Pouze 6 pokojů zajišťuje naprostý klid. Paní šéfka Martína sice držela polední siestu, ale velice rychle a ochotně nás ubytovala. Večer jsme podnikli sondáž, kde by se nejlépe koupalo. Asi 3 km vzdálená pláž byla přijatelná, moře krásně teplé. Přes obrovská vedra šlo o první příjemné osvěžení. Následná večeře v blízké pizzerii byla výtečná jak jídlem, cenou, tak pitím. Ihned jsme se rozhodli, že stravování bude pouze zde.   

 

 

Městečko Cavallino je rozprostřeno opravdu na velké ploše. Naše ubytování v Treporti (3 přístavy) bylo lokalizováno na severní straně, směrem na jihozápad je významný přístav Punta Sabbioni s majákem a obrovskou pláží, vše těsně u jižního cípu benátského Lida. V těchto místech lze zejména při cestě lodí spatřit, že to Italové myslí se záchranou Benátek opravdu vážně. Začalo se s pracemi, jejichž cílem bude zabránit nečekaným rozmarům moře, což způsobovalo pravidelné zaplavení nádherné historické lokality.

Kdo bydlí u benátské laguny, nesmí si nechat ujít jízdu již zmíněnými čluny vaporetti. „Tramvajenka“ na 12 hodin stojí 18 €, ale na 12 hodin použití po celé ohromné laguně se vyplatí. Na loď s kapacitou cca 100 pasažérů se vstupuje turnikety, kde stačí pouhé přiložení jízdenky k automatu. Zasvítí zelené světlo a turniket vás pustí dále. Doporučuji (pokud je to možné) urychleně obsadit jedno z 10-ti míst na zádi člunu (místa nejsou zastřešena). Většina člunů již má klimatizaci, vedra zde vesměs nehrozí. Navštívili jsmě několik ostrůvků, z nichž nejzajímavější byly Burano a Murano.

Ten první připomíná vzdáleně Curacao (svými různobarevnými baráčky). Dominuje zde šikmá kostelní věž, kvanta obchůdků se suvenýry a samozřejmě nabídka sladkostí a výtečného pečiva. Motorová vozidla jsem neviděl, ostatně některými uličkami projde pouze (na šířku) 1 člověk. 2 osoby jdoucí proti již budou mít potíže. Odpady odváží „popelářský“ člun, ke kterému přicházejí „buranští kuli“ s plně naloženými vozíky. U barevných baráčků je zajímavé, že vlastník, chce-li pořídit novou barevnou fasádu, musí požádat místní úřad, který mu buď jeho návrh schválí, nebo určí přesně odstín barvy !

burano3.jpg

O hodně zajímavější je ostrov Murano, obydlený již od roku 650 n.l., přičemž od 10. století se zde usídlují skláři – opravdoví a famózní řemeslníci, kteří vytvářejí úžasné věci. Odhadl bych, že 90% obchůdků tvoří ty, které nabízejí „kouzla ze skla“ v různé cenové relaci (od 1 € až po 4-5 místné číslice). Kdo zde nenakoupí – prohloupí. Pár obchodů je uspořádaných tak, že vidíte mistry přímo při práci, každé jejich finále u vytvoření kouzla, je odměňováno potleskem diváků. Viděl jsem japonského fachmana, jak za cca 8 minut vytvořil vzpínajícího se koně. Přilehlé hospůdky nabízejí výborná jídla a dobré pití. Uličky jsou zdobeny velkými díly ze skla (třeba velký květ).

Z Murana do Benátek je to při použití vaporetti pouze 1,5 km. Z člunu vidíme ohromnou frekvenci plavidel jezdících všemi směry, z nichž něktěří si to spolu i rozdají a protože jsme v blízkosti letiště, každou minutu zde přistává, či odlétá tu Boeing, nebo Airbus...etc. Přistání poblíž náměstí Sv.Marka je nezapomenutelné. Každý nejdříve obdivuje gondoliery (těch je zde požehnaně), ale pohled na tu nádheru domů a paláců vyráží dech. Jsme v obrovském lidském mraveništi, kde do sebe „narážejí“ lidé opravdu z celého světa. Obrovska fronta u „Dóžecího paláce“, obdobně u dalších památek. Nádherný most ponte Rialto narvaný turisty a obležený fotografy. Ohromně osvěží picollo espresso v malinkaté uličce. Nádherným závěrem je cesta člunem po Grande Canal. Zde si vychutnáváme krásu úžasné architektury a se zájmem sledujeme křižující se gondoly.

 

gondoly-na-kanale.jpg

 

Občas dochází k „dopravní krizi“. Konečná je na Lidu, které je „přes vodu“. Zde probíhá vždy v září mezinárodní filmový festival. Přestup směr Punta Sabbioni a tam na naše Treporti.

Večer sledujeme u dobrého pití krásný západ slunce a vidíme 12-ti člennou rodinu, která přišla na opulentní večeři. Malé dětičky jsou ještě o půlnoci velice čilé. Dopolední čtvrteční trh v Treporti stojí za účast. Za výhodné ceny lze nakoupit výtečné sýry (parmeggiano je samozřejmostí), uzeniny a vše od zeleniny. Meruňky v ceně 1,40 € za 1 kg chutnaly skvěle. Ve čtvrtek večer se trh v elegantnější podobě přenáší směrem k pěší zóně poblíž Punta Sabbioni. Zde se sežene „asi vše“. Abych jen nechválil, slabinou našeho hotelu Antica Dogana byly nenápadité snídaně. Každé ráno stereotyp kontinentálních snídaní. (Pro hosty ze 6-ti pokojů by byly „švédské stoly“ prodělečnou záležitostí). Ale hlady jsme netrpěli.

Mých dojmů ze zpáteční cesty bylo několik. Krkolomná cesta k rakouské hranici přes Monte Croce, Grossglockner (mýtné 32 € za automobil) a neuvěřitelný oběd v hospůdce za Heiligenblutt u vodopádu Jugend Sprung. Odpoledne nám byla nabídnuta již jen 2 jídla, rozhodli jsme se (zmoženi hladem) pro variaci „vepřo, knedlo, zelo“. Po cca půlhodince čekání přichází 2 dámy slavnostním krokem a nesou 2 neuvěřitelné porce s dominantním špízem (na něm obrovské kusy masa), výtečné zelí, kulaťoučký rakouský knedlík a ve vedlejší nádobce šťáva k polití této pochutiny. Pokud mluvím za sebe- nebylo v mých silách vše zkonzumovat (předem objednaný štrůdl jsem rychle stornoval), a považte: 1 porce pouze 11,50 € !!! Žrout Baloun ze Švejka by si zde opravdu pochutnal.Mimochodem císař František Josef se vybral také na pěší túru z Heiligenblut na Grossglockner.Doprovázelo jej 120 lidí a zvládli to za 300 minut! Také zde má mocnář pomníček.

cisar-a-ledovec.jpg

 

Kapitolou samou pro sebe bylo město Zell am See, kde jsme měli zajištěno ubytování v Gästehaus Haffner (36 € za osobu a noc).

 

haffner.jpg

 

Nikdy jsem zde nebyl a po referencích jsem se velmi těšil. Chyba lávky ! Toto městečko vychutná pouze osoba obdivující krásy Blízkého východu. Nejdříve jsme si myslili, že přijel autobus s výpravou z Jemenu, nebo Saudské Arábie. Omyl. Městečko, či většinu hotelů v něm zakoupili Arabové za „petrodolary“, davy žen v černých burkách (kráčí 2 metry za svým pánem, ten tlačí kočárek), totéž v obchodech, kde „dámy celé v černém“ horlivě nakupují. Opálení pánové vysedávají na terasách hotelů, restaurací, či debatují v kroužcích. Jejich pubertální synové kráčejí do arabských restaurací.....atd,atd..... Při odjezdu druhý den ráno všichni tito majitelé dospávali a my viděli první domorodce a turisty snad z Evropy.(Moc jich nebylo). U Haffnerů jsme oproti Antice Doganě, výborně posnídali a rychle pryč ! Další cesta přes OE a DL byla již příjemným osvěžením.

Jako obvykle při příjezdu do vlasti, třeba v Horní Vltavici, na baráku výrazný nápis Wir haben neue Mädchen, o kus dál podél silnice 3 dámy (krásou neoplývající), minisukně, výrazný „mejkap“ nabízejí své služby. Inu jsme opět doma. (Ale stejně je Česko krásné)!