Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lisabon 2010

11. 10. 2010

O Portugalsku, ale zejména o Lisabonu


 

Díky své dceři Zuzce jsme spolu uskutečnili výlet do hlavního města této krásné země - Lisabonu. Předem podotýkám, že vše dále uvedené, je ryze můj subjektivní pohled na pár dní, kdy jsem měl možnost v tomto městě pobývat a poznávat je. O radioamatérech toho moc nebude, nebylo zas tolik času. Přesto si neodpustím pár řádek i k tomuto tématu. Jejich ústřední radioklub se jmenuje Rede dos Emissores Portugueses, byl založen v roce 1926 a o pět let později byl přijat do IARU. Rád bych se zmínil o 2 celebritách z řad CT-radioamatérů. Ten první má vztah i k České republice, vlastní koncesi OK8BWW. Jeho jméno je Manuel Alberto Conceicao Marques,

 

ct1bww.jpg

 

CT1BWW,bydlí ve druhém největším městě Portugalska, v Portu. Jde o velkého cestovatele, účastníka mnoha expedic, které uskutečnil jak single, tak v poslední době zejména ze svým kamarádem EA3GHZ. O tom druhém si dovolím nadneseně tvrdit, že jde o fenomenálního závodníka, vítěze CQ-WW. Jmenuje se José Carlos Cardoso Nunes, CT1BOH,bydlí sice v Lisabonu, ale tam se moc nevyskytuje, jeho prvním závodním QTH je blízká Madeira, druhé portable/QTH volí podle možností kamarádů a přátel, které má po celém světě.

 

ct1bohla.jpg

 

Svého nejlepšího výsledku dosáhnul třeba z Aruby. Ona dlouhá jména jsou dána tím, že každý Portugalec má zpravidla nejméně dvě křestní jména, první příjmění je po matce, ono druhé je jeho oficiální.

 

 

Vzhledem k tomu, že Potugalsko oslavilo dne 5.10.2010 sto let od vzniku republiky, bylo v Lisabonu počas našeho pobytu plno slávy. Portugalci většinou „nemusí“ Španěly, jde o historii, kdy byli dlouhou dobu v područí krále Španělska. Jde o hrdý národ, jehož řeč je blízká španělštině, ale sami jsme se přesvědčili, že spíše slyší na řeč svou. Vzhledem k stejnému jazyku zde bydlí hodně Brazilců a také obyvatel bývalých portugalských kolónií v Africe, jimiž byly Angola a Mozambik. V zemi se dlouho držela fašistická diktatura. Vůdce Antonio de Oliveira Salazar nastoupil k moci již v roce 1933 a nebýt špatného zdravotního stavu, vydržel by i déle. Přesto jeho nástupci pokračovali v jeho intencích až do dubna, roku 1974, kdy byla, zejména zásluhou armády, diktatura v zemi zlikvidována a Portugalsko se stalo demokratickou zemí a jedním se zakládajících členů EU.

 

 

 

Naší výhodou bylo, že jsme si v dostatečném předstihu zajistili ubytování v hotelu situovaném nejen poblíž letiště, ale přímo proti vchodu do zelené linky metra, stanice Areeiro. Rovnou podotýkám, že metro v Praze je daleko krásnější i lépe vybavené. V Lisabonu je minimum eskalátorů, což je zejména pro seniory utrpení. Pokud se jim stane to, co nám, že z obav před davy oslavovatelů vzniku republiky, v neděli 3.října 2010, vypnou ve stanici Baixa všechny eskalátory, nezbývalo, než po svých vyšlapat z nejhlubší stanice cca 1000 metrů k východu. Naopak musím metro pochválit pro jeho přehlednost, výtečně řešené přestupní stanice a také, že neslyšíte: ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. 3X zacvrčí zřetelný signál. Koupit si turistickou jízdenku na všechny druhy přepravy je velice jednoduché. V každé stanici je automat, kde si žadatel zvolí počet dnů, vloží potřebný obnos, zmáčkne knoflík a obratem vypadne zelená permanentka. (Za 4-denní jsem zaplatil pouze okolo 19 € !!!). Lze ji použít i na trajekty přes řeku Tejo. Lístek před vstupem přiložíte na vyznačenou plochu a otevře se turniket. Na rozdíl od Prahy je nutno stejný ceremoniál opakovat i při východu z metra, jinak vypuštěni nebudete. Metro vás zaveze po skoro celém městě. Pouze do starobylé čtvrti Belém jezdí tramvaj č.15 a plno moderních žlutých autobusů. Nastupuje se zásadně vpředu u řidiče, kde na strojku přiložíte opět lístek, je-li platný, rozsvítí se zelené světélko a vše je OK. Všechna sedadla v autobusech jsou modrá, pouze místa pro invalidy jsou červená. Je to zřetelné a jasné. Bohužel všechny zastávky autobusů jsou na znamení. Kdo to neví-může přejet.

 

Kuriozitou Lisabonu je jízda historickou tramvají č.28 z největšího náměstí Praca de Comercio do starého města a čtvrti Graca. Starobylé vozy, většinou z počátků 20.století při jízdě do kopců a v ostrých zatáčkách skřípou, lkají až naříkají- zkrátka zážitek. V úzkých uličkách se dotýkáte domů. Vše je možno vidět na You Tube. Jsou zde nápisy, upozorňující na zloděje, zaměřené na tyto jízdy. Bohudík jsme nikoho takového nepotkali. Asi v jedné třetině jízdy z konečné stanice zvané Martim Moniz je nejkrásnější vyhlídkové místo na město 7 kopců, zvané Miradouro.

 

p1050311.jpg

 

Výhled je fantastický, bývají zde výteční muzikanti, nám hrál na kytaru jeden Amík písně Simona a Garfunkela. Portas do Sol, aneb Brána slunce je kouzelná terasa po Miradourem, kde si můžete dát výborné občerstvení. Portugalské pivo je chutné.

 

 

 

 

Výlet do Belému byl rovněž zážitek ! Jednak je zde krásný a obrovský klášter Sv.Jeronýma, proti němu, přímo u řeky Tejo, v místech odkud vyplouvali na své cesty mořeplavci je obrovský 54 metrů monument,

 

img_6463.jpg

 

kde stojí z levé strany jako první Jindřich Mořeplavec (převážně financoval všechny nejdůležitější námořní cesty), třetí v řadě je Vasco da Gama a pátý – Magalhaes. Z druhé strany jsou mistři mluveného a psaného slova (básník Luis de Camoes,šlechta a zuřivě vytesaní válečníci). O kousek dále nebyla ani zážitkem námořní brána Torre de Belém, ale pán oblečený v červeném kabátci s třírohým kloboukem-kapitán a pirát Francis Drake.

p1050372.jpg

S obrovskou bambitkou zval zejména dámy, které se usadily po jeho levé ruce, „Drake“ jim nasadil královskou korunu, bambitku namířil ke spánku dámy. Fotoapáraty cvakaly, pirát vyfasoval minimálně 5 € a jelo se dál-hi. Stačil se ještě uklánět a smekat klobouk.

 

 

 

 

p1050273.jpg

 

Zdálky byl vidět most 25.dubna, zmenšená kopie mostu v San Franciscu, na jehož jižní straně se týčí socha Krista obdobná té, která je v Rio de Janeiru (ta portugalská je samozřejmě menší).

   

 

 

Parque de Nacoés je 200 hektarový pozemek, na kterém vznikla obrovská infrastruktura u příležitosti EXPO 1998. Mezi cca 150-ti vlajkami zúčastněných zemí jsme postrádali vlajku naší země! To hlavní je soustředěno na březích Teja, včetně Oceánária, prý 2.největšího na světě. Nad námi jezdily pohledné kryté lanovky, avšak pouze do doby, než začal foukat větší vítr. Provoz se ihned zastavil. Je zde velké obchodní středisko Vasco da Gama, supermoderní nádraží a konečná jedné z linek metra, zvaná Oriente. Ze střechy tohoto kolosu je hezký výhled zejména na 15 km dlouhý most opět nazvaný Vasco da Gama.

p1050276.jpg

 

   

 

 

Lisabonská neděle: je zvláštní, všude „chcíp pes“ ! Skoro všechny restaurace jsou zavřeny. Rodiny jdou do kostela, ženy nevaří. Po bohoslužbách se rodina sebere a jde na oběd. Kam ? Do velkých obchodních domů. Je tam sice množství restaurací, ale hladových lidí, zejména dětí – je mnohem víc ! Stojí zde minimálně 20-ti metrové fronty. Bohudík, mladí číšníci to kočírují dobře. I my jsme po cca čtvtrhodině postávání přišli jna řadu. Italská trattoria byla dobře zařízena. Fusilli tropicano a láhev červeného. Obojí výtečné. Jídla v restauracích jsou přibližně 2x dražší než v Praze.

 

 

Nákupy: je zajímavé, že nám dlouho trvalo najít větší obchod s potravinami. Přednost má móda, butiky, kožené výrobky, starožitnosti a hlavně na každém kroku stovky druhů portského. Samozřejmě to se zase dá pořídit o hodně levněji než u nás. Jeden pán mi nabízel „originál“ hodinek Rolex, pouze za 20 €- Neuspěl, i když se moc snažil. Doporučení- 2 slova NO-FINITO ! Výborný krámek Jin&Jin, zvaný supermarket. Za lidové ceny se sežene hodně, zejména portské víno. Zkrátka u Číňanů v Lisabonu se nakupuje fajn.

 

 

Taxi: po příletu krátká cesta z letiště (asi 10 minut) k hotelu za 17 €. Cesta od hotelu na letiště pouze za 3,60 € !!! Zlodějští taxikáři jsou i tam.

   

 

 

Jídlo a pití: kdo má rád ryby, zejména mořské plody – ten si příjde na své. Já to rád nemám, luštit jídelný lístek v portugalštině je obtížný úkol. Většina Portugalců anglicky neumí. Vepřové - nabídky neobsahovaly, ale stejky z Argentiny byly dobré. Dobré ovoce a zelenina. Výtečný ananasový džus a opravdu dobré a chlazené pivo. Bezkonkurenční bylo každé červené víno. Bílé jsme (předem varováni) nezkoušeli. Jejich zákusky jsou kvalitní, chutnaly mi košíčky z kokosou náplní. Confeitairia Nacional, velice inzerovaná cukrárna s „prý nejlepšími mandlovými koláčky a rohlíčky“ - ehm, ehm – vůbec mne nepřesvědčila, vše obrovsky předraženo. Má známá paní Holbová dovede udělat něco podobného o 1000% lépe-hi.

   

 

 

Kdysi dávno jsem slyšel, že Lisabon je nejhezčím městem Evropy. Byl jsem zvědav. Ne, nebyl jsem zklamán, ale Praha a třeba i Paříž jsou nesrovnatelně hezčí. Přesto stojí za to Lisabon vidět. Projet si ho metrem i na povrchu, procházet kouzelnými uličkami. Jak pravily naše babičky: co uvidíš (myšleno v cizině) – to ti nikdo nevezme.

   

 

 

Odbavení na letišti v Lisabonu proběhlo přímo vzorně a rychle. Let zpět, opět portugalskou společností byl fajn (ČSA do Lisabonu nelétají). Na rozdíl od většiny portugalských žen, byly letušky fešandy. Krásu něžného pohlaví v této zemi drží hlavně exotické krásky z Afriky a Brazílie. Let trvající něco málo přes 3 hodiny proběhl příjemně. Malý Airbus A-319 byl pohodlný.

 

 

 

Ale nyní také chápu, proč jezdí Martti, OH2BH zejména na Azory...