Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ministerstvo štěstí, sci-fi ?

21. 10. 2011

  Ministerstvo štěstí - sci-fi ?

 

Občasný pohled do normálních novin (mezi které nepočítám bulvár) přináší pro čtenáře i nějaké to překvapení. Zrovínka dnes, v pátek 21.X.2011 jsem se dočetl, že Česká republika se v roce 2009 umístila v pořadí šťastných národů na nelichotivém 92.místě (za Kazachstánem). Může nás mírně těšit, že až 22 míst za námi jsou USA (těsně před Nigérií), a to prosím mají „hledání štěstí“ v Deklaraci nezávislosti jako výsostné právo každého Američana. Představme si příští předvolební období, kdy nějakého politika napadne nejen kopírovat, pokud jde o štěstí USA, a zřídit k tomu po úspěšných volbách i příslušný správní orgán – tedy ministerstvo štěstí. Protože žijeme v zemi s velkými byrokratickými tradicemi, lze usoudit zrod ministerstva s minimem 2000 úředníků „přes štěstí“ a nejen to, ještě i poboček v každém městečku s dalším výkonným aparátem. Jde o sci-fi ? Ani ne. Česká novinářka Iva Škochová, žijící v NY publikovala v níže citovaných novinách velice zajimavý článek „Co na to ministerstvo štěstí?“

V kouzelném státečku Bhútán, který čítá cca 700.000 možná spokojených občanů ministerstvo štěstí nejen mají, ale také se tato země pod Himalájemi umísťuje pravidelně na nejvyšších příčkách. Radioamatéři berou A5 jako atraktivní zemi, která je bohudík každý rok navštěvována tu většími, tu menšími expedicemi i jednotlivci. Nejde o zemi v DXCC vzácnou, ale nepochybně je každý z nás potěšen zpravidla pěkným QSL lístkem. Protože jde o spořádaný stát, moc se o něm v tisku nepíše, až...? Minulý týden přinesla média informace o svatbě mladého krále jménem Džigme Khesar Namgjal Wangčhug (psáno foneticky) s dívkou neurozeného původu, leč ve Velké Británii vzdělanou studentkou Jetsun Pema.

jv3e8643_aal115_bhutan_wedding_1013_11.jpg

 

 

Dále citované povídání není pohádkou, ale realitou, pokud máte dále zájem číst – pokračujte....: Bylo nebylo, časně ráno, 13.října 2011 roku železné zaječice. Himalájské vrchy se blýskaly v pozadí, modlitební praporky lemovaly horizont a reportérky thajské televize pištěly radostí, když se dozvěděly, že mladý panovník je již téměř v dohledu. V Thajsku i Bhútánu je král Džigme sexsymbolem nejvyššího kalibru. Pomalu se začali scházet i svatební hosté. Rodina, mniši, přátelé, mniši, místní politici, mniši, vybraní velvyslanci s rodinami a také.... mniši. Žádní jiní královští hosté z jiných zemí se svatby nezúčastnili. Bhútán není jen tak obyčejné království, Bhútán si dělá věci po svém. Zde člověk často neví, zda je pořád v legitimním státě, nebo v pohádkové říši, která se rozhodla zahrát si na parlamentní demokracii. Kolem Paláce velkého štěstí v Punakce, bývalém hlavním městě, postávali již o šesté hodině ranní zástupy natěšených místních, kteří před svými domky, co vypadají jako perníkové chaloupky, čekali, že o několik hodin spatří královský pár.Mladí, staří, děti i zbloudilí psi se usmívali, že mohou být součástí tak výjimečného dne....

„Byl bys tak laskav a přivedl Štěstí ?“ říká těsně před obřadem jeden z kancléřů svému asistentovi a ten v mžiku přivádí usměvavého muže v tradičním národním kroji s bílou šerpou. Jde o ministra štěstí Karmu Četrima, šéfa komise hrubého národního štěstí. Pravděpodobně jen v Bhútánu je možné prosadit takový vládní útvar, a zřejmě jen zde je možné, že šéf se bude jmenovat Karma. „Štěstí, těší mě“ představuje se Četrim, který vede nejdůležitější rezort státu – národní štěstí. V roce 2008 vyhrála v Bhútánu na celé čáře vůbec první volby Strana štěstí a prosperity. Tak se stalo, že voliči zvolili vládu, která neměří úspěchy svého vladaření pochybnými mtodami materialistů jako je hrubý národní důchod, ale tím, co je pro buddhisty opravdu důležité – hrubým národním štěstím (GNH) Každý vládní návrh musí projít testem 26 indikátorů štěstí a schválí se podle toho, kolik bodů získá. Je-li na příklad nová silnice, možná pro ekonomiku země výhodná a krátkodobě by snad dělala lidem radost, v přímém rozporu s dlouhodobým štěstím občanů, návrh parlamentem neprojde. Stejně tak se reguluje i turistika. Cizinci musí platit 250 $ za každý den v zemi strávený. Nejsou zde fastfoody, obchodní řetězce, ale ani cigarety či semafory. Místo cigaret se každému doporučuje meditace. Semafory na křižovatkách nahrazují policisté manuelně řídící provoz. Jednou prý již semafor v městě byl, ale lidem nevyhovoval-stresoval je.

Výše uvedené napovídá o jakou zemi jde. Král Džigme svou nastávající potkal v 17 létech, kdy ještě jako princ navštívil jednu ze škol. Najednou k němu přiběhla 7-mi letá dívenka, objala ho a řekla, že si ho chce vzít za muže, mladý princ s úsměvem odpověděl, že pokud bude svobodný až ona vyroste, učiní z ní královnu, což se také nedávno stalo. A jaký závěr lze vyvodit z výše citovaného ? 1) Poddaný většinou neví, co je pro něj to nejlepší .... a 2) politika štěstí může úspěšně fungovat jako diktatura. Pravověrní buddhisté jsou nejšťastnější, pokud mohou někoho dalšího obdarovat, také tvrdí, že život je utrpení, i romantická láska je prý utrpení. A vůbec největší utrpení spatřují v manželství, pokud však takto své životy protrpí, stanou se ve svém příštím životě mnichy. Domnívám se, že většina nejen Evropanů by za těchto okolností buddhisty býti nemohla...

Pramen: Pátek LN č.42/2011