Jdi na obsah Jdi na menu
 


North Italy trip

21. 6. 2011

 

 

 

North Italy trip – aneb dojmy „účastníka zájezdu“

 

Jde o nesmírně krásnou část této velice zajímavé země. Nutno zdůraznit, že oblast Trentino - Alto Adige je autonomní a dělí se na dvě provincie. Italsky mluvící oblast v okolí města Trento (Trident) a německy mluvící oblast okolo města Bolzano (Bozen). Pro radioamatéry jde o prefix IN3. Cílem naší cesty byla nejprve severní část jezera Lago di Garda, zpáteční cesta vedla údolími a vysokohorskými sedly Dolomit se zastávkou v olympijském městě Cortina d'Ampezzo.

Týden před odjezdem jsem zjišťoval na QRZ.com elektronické adresy u pěti DIG z oblasti IN3, za účelem sjednání skedu na 145 MHz. Našel jsem pouze IN3QBR a IN3NJB. První uvedený, Mauro mi odpověděl za 15 minut (!),bohužel jako DX-man nedisponoval VKV zařízením, ale dal mi na sebe telefonický kontakt. IN3NJB nereagoval. Ostatní, t.j. IN3PEE,EEU a RWH bohužel kontaktovat nešlo. Po návratu domů  došlo k neuvěřitelné kuriozitě. Starý známý Celeste IN3RWH, se kterým mám plno QSO z období před 30-ti léty se přestěhoval z jižní části jezera Lago di Garda, městečka Sirmione  60 km na sever do Torbole, nota bene mého přechodného QTH v IN3 (tuto realitu jsem bohužel zjistil pozdě, ještě 19.6.2011 uváděl QRZ.com u Celesteho jeho staré QTH). Aby bylo překvapení ještě větší, jeho adresa: Torbole, Via Strada Granda 9/C byla pouze 150 m od našeho hotelu Holiday, č.p. 62 ! Vilka musela být na druhé straně ulice v pozadí, žádné antény vidět nebyly.....

Olympijských měst jsme navštívili hned několik. Cesta z Prahy vedla přes Mnichov, Garmisch-Partenkirchen a Innsbruck, tedy přes místa, kde probíhaly jak zimní, tak letní olympijské hry. Před Mnichovem míjíme super Alianz Arenu, což je místo, kde se konalo finále mistrovství světa ve fotbale v roce 2006, o chvíli později jedeme kolem pořád moderního stadiónu (OH 1972), bohužel poznamenaného tragickou událostí (zavraždění části výpravy Izraele palestinským komandem). Garmisch (ZOH 1936) je poklidné městečko, kde si užívají touto dobou zejména senioři. Silnice z Garmische je na prudkém sjezdu do údolí Innu obohacena záchytnými výjezdy, zejména pro kamiony, kterým by selhaly brzdy (a že těch výjezdů je!). Duha nad městem Innsbruck ve večerních hodinách jakoby signalizovala, že se nám vše, co bude následovat – vydaří. Nebylo mi ovšem jasné, jak celkem malé mezinárodní letiště v Innsbrucku zvládne nápor příletů a odletů obřích vzdušných kolosů, naplněných zejména japonskými turisty, které potkáte všude v historickém centru města. I když mi to připadá nesrovnatelné, připadal jsem si – při pohledu na frekvenci příletů a odletů letadel - jako poblíž letiště ve Frankfurtu n/M.  

 

V Rakousku je relativně laciný benzín (na úrovni okolo 33.-Kč). Doplnění pohonných hmot mimo dálnici i platba kartou bylo bez problémů. Další cesta přes dálniční Europabrücke (8 €) a Brennerský průsmyk proběhla hladce a hlavně bez přítomnosti kamionů (v DL a OE byly církevní svátky). A jsme v Itálii. Zlatý Schengen !!! 

První dálniční sjezd vede do městečka s krásným názvem Vipiteno (německy Sterzing, tady jsou všechny nápisy dvojjazyčné). Naše první zastávka je však až město Bressanone, Čechům známé spíš jako Brixen. Na počátku 21.století se už ale obyčejný smrtelník nejspíš nedovede vžít do situací, které prožíval v polovině 19.století sem vyhoštěný Karel Havlíček Borovský. Na jedné straně se nám zdá, že na krásnějším místě nemohl být (město i okolí je úžasné), hotel Elephant (kde také určitý čas bydlel) patřil a patří i nyní k nejluxusnějším hotelům ve městě. Na druhé straně je třeba uvážit, co udělá 4-letý pobyt s izolovaným jedincem (na kterého se všichni jeho kamarádi a známí v Čechách vykašlali). Tragédii dovršila jeho manželka, která přijela ve 3. roce vyhnanství na návštěvu. Sama nemocná tuberkulózou (v té době ještě neléčitelnou) manžela nakazila a brzy po odjezdu v Praze zemřela, což se Havlíček dozvěděl až po návratu domů. V té době již vlastně umírající na stejnou nemoc. Je typické pro českou povahu, že hlavní řev „vlastenci“ spustili až po smrti svého publicisty a rebela, kterému však nijak nikdy nepomohli. Tolik úlet do českých dějin. 

 

Oběd v Brixenu byl výtečný, jemný koláč podobný pizze opravdu chutnal. Porci zmrzliny nad míru věnovala Čechům mladá sympatická Slovenka (nejspíše nadšená, že slyší jazyk podobný jejímu), páčí sa jej tam, ale má veĺa roboty. Pokračujeme směrem na Bolzano a Trento, odkud to již není daleko k prvnímu cílovému městu Torbole Sul Garda.  

 

Torbole se nachází na severní části jezera Lago di Garda. Jeho poloha je jako stvořená pro další výstavbu hotelů, penziónů a dalších rekreačních zařízení. Mile nás překvapil hotel Holiday svým bazénem. Ihned po vybalení jsme jej využili. Osvěženi vycházíme na prohlídku městečka. S občerstvením si nemusíme dělat žádné starosti, vybírá se velice snadno. Zjišťujeme, kde je přístav, odkud vyjíždí několikrát za den vyhlídková loď. Vidíme i příjezd plavidla, které odsud pokračuje již jen do města Riva na úplném konci Lago di Garda. Rozhodujeme se pro bar poblíž pláže a já konzumuji své opravdu první italské malinkaté presso. Super ! Maximálně dva doušky, ale ta síla ! Raritou proskleného baru jsou volně prolétající vrabci, loví na stolech drobky po turistech. 

Naše cílové město pro plavbu vyhlídkovou lodí se jmenuje Malcesine. Odjíždíme přesně v 09:40 LČ. Jediná zastávka je městečko Limone. Zdá se mi neuvěřitelné, jak mohli ti „lidičkové“ postavit město na miniaturní ploše mezi strmými skálami a jezerem. Připomíná to v malém Monte Carlo, jak ženou domy do výše – a co jich tam namačkali ! Teprve směrem k jihu příkré svahy a skály provrtané silničními tunely od jezera ustupují a dávají možnost další výstavbě. Zpět přes zatím ještě úzké jezero a jsme v Malcesine. Představte si italský Český Krumlov ! Všechny pitoreskní domečky mají v přízemí obchůdky narvané vším, počínaje šmejdy až po opravdu luxusní věci. Podnikáme výšlap směrem k lanovce (funivie), která vyváží zájemce na horu Monte Baldo do výše 1760 m. Nutno zdůraznit, že jde o moderní prosklené kabiny ve tvaru podobném kouli. Kabinky se během jízdy na vrchol otáčejí skoro o 3600, .takže z nich všichni dobře vidí. Do cílové stanice se jede s jedním přestupem. Bylo krásně a byl tu tedy o lanovku velký zájem. Možná bychom nečekali, kdybychom věděli, že to bude trvat déle než hodinu. Objektivně ale musím uznat, že nikdo nepředbíhal, fronta ukázněně a spořádaně postupovala, každý plný očekávání, co jej čeká. Samotný nástup do kabiny lze sledovat na displeji - kapacita cca 40 lidí (samozřejmě se počítá s vozíčkáři, kteří mají samostatný přístup výtahem). Několikrát denně vyvážejí nahoru take cyklisty i s jejich vozidly, ti se pak řítí po příkré stezce dolů. Zábavné bylo poslouchat spontánní húúúúúúúúúú při přejezdech pod nosnými stožáry při zhoupnutí.

Cesta na vrchol trvá asi 25 minut (včetně přestupu). Vyhlížíme občerstvovací depo. Inu jaksi nám po té frontě i jízdě nejen vyschlo v krku, ale též vyhládlo. Po prohlídce jídelního lístku dělám zásadní chybu ve výběru. Zlákán názvem Wurst, dostávám něco jako rozkrájený grilovaný párek se zelím a pomfrity?! Vše napraveno „grande birra“, kdy poprvé v životě vypiji „ein liter“ - korbel piva ! Doping byl úspěšný. Při procházce po táhlém hřebenu obdivujeme paraglidisty – pár kroků a již směřují vzduchem nad jezero. Zkouším svou ručku Alinco, na pásmu plno Italů, bohužel pouze v dlouhých hovorech mezi sebou. Na mé brejky nereagovali-hi-sri. Na zpáteční cestě už je před nástupem do lanovky jen velmi krátká fronta, odbavení velice rychlé, pouze při hupech již osazenstvo kabiny tolik „nepiští“. Cestu zpět lodí do Torbole máme zpestřenou exhibicí našeho kapitána, který jako správný Ital chtěl dokázat, že jeho loď je number one, oproti druhé, ale ve skutečnosti mnohem rychlejší lodi. Těsně po startu nejen nasadil grande tempo, ale fantastickým manévrem poblíž soupeře jej vyvedl z míry a zároveň stačil pokropit pěkně velkou vlnou pasažéry na levém boku lodi své. Bylo to naprosto dokonalé (seděl jsem na pravoboku) !

Opouštíme jezero a vydáváme se do hor, do kdysi olympijské Cortiny (ZOH 1956). Naplánovaný výjezd do města Cavalese, odkud jsme chtěli pokračovat přes slavná lyžařská střediska a centra zimních sportů, ukázal, že Italové si nedělají starosti s objížďkami. Předpokládají, že všichni uživatelé cestovního provozu ovládají jejich jazyk. Cizozemci popsaná tabule ale nic neřekne. V naději, že pojede krásnou krajinou, projede bratru 25 km a najednou zábrany na silnici a nápis CHIUSA (uzavírka). Možnost objížďky veškerá žádná, jsme v horách. Poctivě ujíždíme 25 km zpět do údolí k řece Adiži. Ale vyplatilo se ! Po cestování po již správné silnici stavíme u pěkného horského hotelu s kvalitní nabídkou oběda. Guláš s tyrolskými knedlíky nám přinesla další sympaťačka ze Žiliny (dělá v hotelu s krajankou z Liptovského Mikuláše).

Následuje cesta okolo míst známých zimními sporty: Cavalesse, Predazzo, St.Pelegrino....a jsme v Dolomitech. Úžasné skalní útvary, z nichž vévodí hora s krásným skoro českým názvem Marmolada, pak Tre Cime di Lavaredo nebo Tofana či Sorapis. Projíždíme kouzelným městečkem Alleghe s nádherným jezerem a před námi je nápis, že na Passo Giau (2150 m) pojedeme po cestě z 29 zatáčkami (každá je číslovaná). Zatáček je mnohem více, ale domorodci počítají pouze obraty o 1800. Na vrcholu hezká hospůdka a za námi tam přijíždí plno autíček NL Holanďané si uspořádali soukromý závod a v hospůdce je jeden z kontrolních bodů. V pěkném sporťáčku BMW příjíždějí take dvě mladé ženy ( 2 SPZ, RUS a NL). Cesta dolů do Cortiny má také plno zatáček, ale ty již číslovány nejsou. Na začátku našeho cílového města průtrž mračen!

Cortina není příliš hezké město, o to jsou tam ale vyšší ceny (zejména ubytování). Zub času zahlodal na otevřeném zimním stadionu, kde jsou v průčelí velké fotografie sportovců v akci. Vítěz běhu na lyžích 50 km Fin Hakulinen má pumpky, které by dnes na sebe nevzal ani bezdomovec. Skokan na lyžích má tepláky, véčkový svetr a kulicha. Hokejisté bez přileb. Jediný elegán tam je Rakušan Toni Sailer, držitel tří zlatých ve sjezdovém lyžování. Nedaleké jezero Misurina (1752 m) hostilo rychlobruslaře, nyní jsme tam však viděli jen téměř prázdné hotely i parkoviště - sezóna ještě nezačala. Nad Misurinou ční fantastické skalní útvary Tre Cime di Lavaredo (3003 m), kam lze vyjet jak autobusem, tak vlastním autem (za € 22 ). Nabízí se tu také vyjížďka na tabulovou horu Monte Piano, kde v posledních letech vybudovali naučnou stezku po lokalitě, kde krutě válčili Italové s Rakušany za 1. světové války,  

 

Je možné, že ve stejné době, kdy jsme v Misurině byli, se zde připravoval tým kazašské Astany (u jednoho z hotelů i česká vlajka) na Tour de France. Podmínky ideální (kapitána týmu Vinokurova jsme možná potkali při výjezdu k jezeru. Nevypadal, že trénuje, spíše to bylo zajetí na vodku do Cortiny). Výhodu města Cortina spatřuji kromě krásného okolí a spousty možností rekreačních aktivit v tom, že jde o vhodné místo pro případné nákupy (jsou tu obchody řady světových značek, pro nás však je daleko zajímavější nabídka sýrů, těstovin či vína). Byl jsem překvapen tím, že v supermarketu si nemohu vybrat pečivo sám, ale musím ukázat, co chci, prodavač to zabalí do sáčku, zváží a nalepí cenovku. 

 

Pobyt se nám chýlí pomalu ke konci a zbylo plno dojmů, které je třeba utřídit. Fotoaparáty a kamery byly v permanenci nepřetržitě. Po celou cestu severní Itálií jsem nezahlédl jediného policistu -carabinieri nejspíše odpočívali. Nesetkali jsme se ale také s žádnou dopravní nehodou, ani tou nejmenší, a to Italové s pravidly silničního provozu nakládají docela kreativně. Bohužel se už ale musíme rozloučit. Ciao bella Italia! 

 

Poslední zastávka na cestě zpět je v Rakousku- lyžařské městečko Schladming pod masivem Dachsteinu je skutečně přívětivé. Po kulinářské stránce nabízí opravdu velký Wiener Schnitzel. Cukrárna proti zase chutný Apfel Strudel. Směrem přes Vysoké Taury míříme k Linci a projíždíme obrovským množstvím tunelů. Těsně u hranic ještě poslední tankování, je to pořád levnější než u nás! 

Typický příjezd do vlasti – v Dolním Dvořišti je první budovou American Casino, lákající vesničany z Rakous. O kus dále se v autobusovém přístřešku třese zimou šlapka. Zahlédneme vietnamskou tržnici s trpaslíky. Jsme doma !

mapaldg.jpg

 

 

 

 

 

 

 

severldg.jpg

 

 

 

 

 

 

 

torbole.jpg

 

 

 

 

 

 

 

westldg.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

baldo.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

hotholiday.jpg

 

 

 

 

 

 

 

dolomit.jpg

 

 

 

 

 

 

 

misurina.jpg