Jdi na obsah Jdi na menu
 


Princezna,špionka,radistka...

9. 11. 2012

 Princezna,špionka,radistka...

také mladá krásná žena,jedna z hrdinek mezi britskými ženami za II.světové války, o které se u nás skoro vůbec nic neví, nebýt krátké zprávy v tisku, že princezna Anna odhalila v nedávných dnech její pomník v Londýně na Gordon Square.

 

noor-inayat-khan-in-unifo-010.jpg

 

Noor se narodila ze smíšeného manželství Američanky a Inda v Moskvě, v roce 1914. Otec, muslim byl šlechtického původu a také vnukem slovutného sultána Tipu. Řádění bolševiků nejspíše urychlilo rozhodnutí rodičů co nejrychleji opustit Moskvu a odcestovat do míst, kde se dal po ukončení války očekávat relativní klid. 6-ti členná rodina se po velkých lapáliích, množství utracených peněz jako úplatků, dostala na toužené místo do Paříže. Děti vyrůstaly do krásy, a to jak obě děvčata, tak i chlapci. Pacifisticky založená Noor začala v roce 1934 studovat medicinu, byla aktivní pracovnicí Červeného kříže ve Francii. Studium již bohužel nemohla dokončit. Je svým způsobem symbolické, že v roce 1919 prchala rodina před bolševiky, o dvacet let později to bylo před nacisty. Stihli jednu z posledních lodí, aby dne 22.6.1940 přistáli v Cornwallu.

Pro Noor bylo charakteristické, že se v novém bydlišti ihned angažovala ve zdravotnictví. Po vyhlášení válečného stavu mezi Velkou Británií a Německem vstoupila do služeb SOE (Special Operations Executive), kde působila v pozemním personálu RAF (Royal Air Force),tedy v královském letectvu. Krásná a šikovná mladá žena neušla pozornosti „vyhledávačů“ vhodných typů pro zpravodajskou činnost, tedy špionáž v zahraničí. A Noor souhlasila s výhradou, že jí její víra neumožňuje zabít (třeba i nepřítele). Nešlo to ani jinak, bratr Vilayat se přihlásil do námořnictva (minolovky) a princezna začala prodělávat perný výcvik, mezi který patřila i výuka morse. Ve svém životě dělala vždy vše na 100%, tak tomu bylo i v této nové profesi.

Vzhledem k tomu, že Francie byla její druhá vlast, bylo rozhodnuto – v červnu roku 1943 bylo vysazeno 10-ti členné komando pod vedením J.R.Regniéra (3 ženy včetně Noor a 7 mužů) na severu země. Všichni se ihned zapojili do činnosti a radiostanice Madelaine obsluhovaná Noor brzy navázala první spojení s centrem SOE. Jejím řídícím agentem byl Henri Dericourt (krycí jméno Gilbert), bývalý pilot Air Force, zbabělec a zrádce. Jeho přičiněním byla nová skupina brzy pochytána. Gestapu scházela jedna poslední – ano Noor. Měnila často místa, putovala po celé zemi, ale samotinká to nemohla vydržet.

Byla zatčena 13.10.1943 a převezena k výslechům do centrály gestapa v Paříži. Náckové se nestačili divit, když jim po třech dnech výslechů v noci a ve společnosti dvou odbojářů uprchla. Muselo jít o grandiózní útěk přes střechy velkoměsta. V počtu kolaborantů na celkový stav obyvatelstva prý na tom byli Češi na úrovni Francouzů-bohužel. Tak se stalo, že jeden hrůzou připosraný domovník činžáku na Montmartre vyzradil náhončím místo úkrytu uprchlíků (dostal prý dobře zaplaceno). A přibývaly další výslechy, Noor mlčí a nejen to. Nezlomena opět Němcům uteče. Bohužel sama, na konci fyzických (nikoli psychických)sil byla bohužel brzy dopadena.

Gestapo se ji pokusilo získat jako dvojího agenta, tedy jako parťáka Dericourta. Nemohlo se zdařit. Dericourt ale opět zapracoval a po obtížném pátrání ukořistil, část dokumentace radistky Noor. Odposlechová služba Němců měla způsob vysílání Noor „přečtený“ a nasadila náhradníka. Při nové komunikaci se bohužel SOE dopustila druhé, tentokráte osudné chyby. Onen náhradník nebyl dokonalý a u Britů bylo ihned podezření, že na druhé straně není u tradiostanice Noor. Z dob majora Terázkyho víme, že konečné slovo měl v armádě vždy blbec.

I v SOE jeden takový byl. Usoudil, že odlišný způsob vysílání Noor zavinily nejspíše její omrzlé a oteklé prsty (zima 1944). A Němci se nestačili divit množství kvalitních informací od nepřítele za kanálem La Manche. K tomu byl gestapem velice rychle polapen další výsadek opět s 3 radistkami. V obavách z dalšího útěku je Noor přepravena (27.11.1943) do mohutné kamenné tvrze v městě Pforzheim a ještě pro „jistotu“ v cele (samovazba) bez oken připoutána řetězy se statutem „vězeň ve zvláštním utajení“ ! Ani tam se vyslýchající a mučitelé od Noor nic nedozvěděli.

Mohla tedy následovat jediná-poslední cesta do koncentračního tábora. Dne 11.9.1944 překročila Noor bránu s nápisem „Arbeit macht frei“ v Dachau. Střelou do hlavy o dva dny později byl její život ukončen. Zdálo by se, že již není co dodat. Ale hodně nových informací vnesl do spisu Noor, velitel gestapa v Paříži, který potvrdil hrdinské chování této úžasné ženy v průběhu celého zajetí. Nic neprozradila, nikoho nezradila, gestapák se divil : ona muslimka vlastně zemřela pro Židy, pánové je to vůbec možné ?

Celý výše uvedený příběh je naprosto fantastický a osobně se divím, že práva ke zfilmování byla zakoupena až v měsíci září 2012. Princezna Noor Inayat Khan byla posmrtně vyznamenána ve Velké Británii řádem King George Cross a ve Francii řádem Croix de Guerre. Čest její památce !

 

 

zpracováno za pomoci Wikipedie