Jdi na obsah Jdi na menu
 


QSL ano či ne ?

19. 9. 2013

 

Luděk, OK1HAS:

Nejsem členem QSL služby a nemám vlastní QSL, po letitých zkušenostech s naprosto mizernou návratností lístky už několik desítek let nesbírám a neposílám, takže je zbytečné se v tomto jakkoli angažovat.

Martin, OK1RR:

Nejsem sám, komu je jasné, že při neustále stoupajících nákladech na "papírové kveslování" bude
tendence k elektronickým QSL sílit a zmíněná podmínka v podobě členství v QSL službě je tedy dlouhodobě neudržitelná.

Nápad vytvořit jakési potvrzení o navázání oboustranného radioamatérského spojení se zrodil v roce 1919, kdy vytvořil standardní lístek se všemi potřebnými údaji 8UX, C.D.Hoffmann z města Akron v Ohiu. V Evropě jej následoval Bill Corsham, 2UV (pozdější G2UV) z města Harlesden o tři roky později.

QSL lístky se tak staly nejen jakousi osobní vizitkou radioamatéra, ale důležitým potvrzením, že oboustranné QSO bylo navázáno v konkrétní datum,čas,na uvedené frekvenci, vypsaným druhem provozu s uvedením slyšitelnosti. Bylo samozřejmě slušností si takové potvrzení vzájemně vyměnit. Instituce v podobně dnešních QSL služeb tehdy samozřejmě neexistovaly a pánové i dámy využívali svých poštovních úřadů. Nejspíše nešlo ani tehdy o levnou záležitost, ale hobby je hobby !

Tak jako se ctihodní gentlemani scházeli ve staré dobré Anglii ve svých klubech, tak i radioamatéři pocítili potřebu vytvářet něco podobného ve svých zemích, kdy vše vrcholilo vytvářením národních organizací (a tím i vyvstálou potřebou něčeho jako QSL služba, tedy jakési centální distribuční místo pro své všechny členy). Vzhledem k atraktivitě stále novější radiotechnologii dochází k masivnímu rozšiřování po celém světě, samozřejmě, že s převahou USA a Evropy.

Vzájemná výměna QSL se stává součástí ham-spiritu a ham shacky nadšenců zdobí stěny plné QSL lístků, dokládajících kam až se dotyčný dovolal. Tak jako se rozvíjela dokonalost vysílajích a přijímacích zařízení i anténních systémů, tak zejména v západních zemích s vývojem polygrafie vzrůstala i kvalita QSL.

Lístek – pro laiky něco jako pohlednice ukazuje místo odkud dotyčný vysílá, přírodní (ale také třeba fyzické) krásy v jeho okolí, případně přímo pána či dámu v jeho oblíbené místnůstce, odkud se domlouvá s celým světem.

Tak jak to v životě chodí, jsou lidé pořádní a ti druzí. Stejné je to i mezi radioamatéry. Ta druhá skupina se vyznačuje tím, že i když při spojení QSL slíbí, ten druhý jej nikdy neobdrží (i když on jako slušný QSL poslal). Bohužel mohu ze svých zkušeností konstatovat, že značka OK postupně nabírá kvantitu směrem k oné skupině druhých.To neovlivníme, pouze si příště budeme dávat větší pozor komu svůj QSL pošleme. Ještě horší je to tehdy, pokud posílám QSL direct včetně tvrdé měny nebo IRC jako zpáteční porto. Výsledek – mnohdy žádná odpověď !

Některé výtečníky uvádím na tomto webu v black-listu. Je s podivem, že klub DIG (jehož jsem členem) má ve svých stanovách samozřejmou povinnost 100% QSL, přesto je část členů, kterým porušování něčeho, k čemu se při vstupu zavázali, nečiní žádné potíže. Tolik ke QSL morálce. Není se tedy čemu divit, pokud někteří z nás na jakoukoli výměnu QSL nereflektují, poučeni minulostí. Jiní se neradi sdružují, necítí potřebu býti v nějakém konkrétním sdružení. Byť patří k minoritě, nelze jim to zazlívat, máme demokracii a každý se zařizuje podle svého.

Základ diference i v tomto hobby je slušnost a respektování předem dohodnutých pravidel. Sám se řadím do skupiny, která je vždy potěšena, pokud obdrží přímo, nebo z QSL služby lístek (lístky), dokládající naše předchozí spojení. Je tomu tak již hodně dlouho. Postupně jsem zjišťoval, že mám-li zájem o potvrzení vzácného QSO, musím o QSL požádat přímou cestou. Naší výhodou (po listopadu 1989) je, že k tomu můžeme použít žádanou valutu, případně IRC.

Nástupem internetu dochází k nové formě potvrzování spojení, tzv. eQSL (které se nám skladují na našem zřízeném elektronickém účtu), či ještě k dokonalejšímu (a mezinárodně respektovanému) způsobu potvrzení QSO cestou LOTW.

Onen kousek papíru se stává jakousi intimní informací pouze mezi mnou a odesílatelem. Svým způsobem mé blízké (pokud nejde o radioamatéry) nezajímá a v likvidaci pozůstalosti je vyhazován mezi prvními. Ocení jej pouze skupina kamarádů „kteří ví o co jde“. Přes všechno výše uvedené je rád dostávám, těším se z nich. Přes mohutný nástup elektronizace budu rád, pokud ony „papírky“ budu dostávat dále... za sebe tedy říkám ANO !