Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rakousko je Nr. 1

9. 9. 2013

 

 

Sám se divím, že jeden nášich nejbližších sousedů, byl až tou poslední zemí, kterou jsem navštívil. Důvod ? Lákaly mne jiné vzdálenější země. Přírodní krásy Rakouska jsem znal pouze z turistických publikací, prospektů cestovních kanceláří a internetu.

Nedávno se mi dostala informace, že Rakousko, v podstatě náš málo známý soused si vede v konkurenci ostatních zemí Evropské únie velice dobře. Zkrátka rakouský občan předstihnul občana německého, co se týká jeho kupní síly.

Nota bene, tak jako u nás i v Rakousku se blíží čas voleb. Budou o měsíc dříve, než u nás a na rozdíl od naší země, kde není vůbec jasno jak některé, zejména nové politické subjekty dopadnou (třeba pan Babiš), zdá se, že sázkové kanceláře ve Vídni a okolo mají v podstatě jasno. Dlouhodobě tam platí něco podobného, co bylo kdysi u nás – tedy dohoda dvou hlavních politických stran : socialistů a lidovců, jakási rakouská opoziční smlouva. Budou-li mít sázkové kanceláře pravdu (a ony ji z 99% vždy mají), zvítězí toto seskupení s nadpolovičním počtem hlasů, přičemž třetí stranou, kterou volí zejména mladí voliči budou asi jejich "zelení". Nutno dodat, že dvě hlavní politické strany mají tradičně velice silnou členskou základnu, o které by pánové Sobotkové, Kalouskové a ostatní mohli pouze snít.

Další zajímavostí je, že jejich komunistická strana je jakýmsi trpěným trpaslíkem mezi všemi ostatními. Zřejmě Rakušáci vědí proč.

I u sousedů jsou voliči znechucení korupcí, leč nemají důvod volit zásadní změnu, protože se mají opravdu dobře. Rakouská ekonomika i životní úroveň tam jaksi prošla krizemi, včetně té poslední téměř bez šrámů a turisté, zejména ze zemí bývalé RVHP pouze otevírají ústa. Tvrdí se, že Rakousko je evropským mistrem ve zvládání ekonomických krizí. Důkazem je, že se ze všech turbulencí posledních padesáti let otřepalo s relativně nejmenšími dopady na životní úroveň, ekonomický růst a nezaměstnanost.

Jejich recept je geniálně jednoduchý : Německo přes kopírák (avšak bez dogmat). Jejich ekonomika je podobně jako česká otevřená,plně integrována do evropských, především německých produkčních řetězců.. Na rozdíl od ČR si však naši jižní sousedi dokázali vytvořit politické a ekonomické instituce, které kompenzují dopady takových šoků na domácí populaci.

Základní axiom: v žádném případě neztratit konkurenceschopnost vůči Německu ! Rakousko si uvědomuje, že opak by znamenal ztrátu efektivní poptávky a tedy hlubokou domácí recesi. To v Itálii, Španělsku a zejména v Řecku nedokázali. Spolupráce socialistů a lidovců vyvedla zemi z poválečného ekonomického marastu na ekonomické výsluní a je příkladem demokratické stability.

Další axiom: hlavně se dohodnout, a to rychle a efektivně.

Mé pobyty v této zemi nahlodal úvahy, zda vlastně nebyla kdysi škoda rozpadu Rakouska-Uherska. Vždyť z dějepisu víme, že průmyslové České země, tvořily základ tehdejší ekonomiky C.aK. mocnářství.

Už jen vzpomínka na ropné šoky, začínající po roce 1970 prokázala, že sousedi vyvodili správné důsledky, což třeba ještě dnes poznávají turisté zvenku na ceně pohonných hmot, která je nižší než v Německu. Modernizovala se železniční doprava, rychlovlaky Railjet sice nedosáhly slávy francouzské TGV, ale jsou levnější, rychlejší než dálnice a využívají je všichni, tedy od profesionálů v kravatách, přes puberťáky, baťůžkáře až po rodiny s dětmi. Striktní je vztah k imigrantům podle hesla: koukejte se přizpůsobit !

Zde trochu odbočím – ono to neplatí plošně. Za mé návštěvy v kdysi kouzelném městečku Zell am See jsem byl šokován zjištěním, že ona perla Rakouska se stala čímsi na způsob "islámské gubernie v Tyrolích". Za petrodolary nejspíše konšelé v městečku silně přihmouřili oči a tolerují právě ono nepřízpůsobení se. Nepochybně jde o velký balík prachů. Doufám, že takto postiženo je pouze ono Zell am See.

Shrnuto : velká koalice je i přes vlnu skandálů je stále pro voliče přitažlivá. Je totiž zárukou, že vše podstatné zůstane při starém. Země bude dále nabízet svou pečlivou a pohostinnou tvář, zatímco nepříjemné věci jako další integrace imigrantů,reformy školství, zdravotnictví či penze zůstanou zameteny pod kobercem. Opět odbočka: samozřejmě penze rakouských a českých seniorů jsou v úděsném rozdílu. Čtenář může hádat 1x – v čí neprospěch – hi,sri.

Jako Čechy nás může iritovat postoj tamních aktivistů třeba k Temelínu. Bohudík jsem se s tímto problémem nikde a nikdy nesetkal. Jako jejich zákazník jsem byl vždy vítaným subjektem, a takto se mnou bylo vždy jednáno. A ještě jeden osobní pocit: v žádné jiné mnou navštívené zemi jsen neměl onen zvláštní, ale příjemný pocit – vždyť jsem vlastně doma !