Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trapasy Čecha ve Francii

24. 7. 2017

Píše se rok 1991 a já poprvé vyrážím přes nově otevřená vrata "Železné opony" směr Paříž a okolí. V kapse pár franků v hlavě pár rad kamarádů, kteří tímto směrem vyrazili přede mnou.

 

Poučení číslo 1: snaž se s nimi mluvit jejich jazykem, jinak nereagují.

Hezky se to řekne, jazyk krásné Francie neovládám, umím pár základních slov a potřebných frází. Jedu autobusem s XYL a dcerou, ty jsou na tom stejně. Naše smůla je, že máme hroznou průvodkyni (dobrý průvodce je poklad). Objíždíme Saarbrücken, je ráno a přijíždíme k ohromnému bistru. Neuvědomuji si dobré rady a objednávám u mladého hocha tři kávy (německy). Žádná reakce. Dochází mi zanedbání základní rady. Stylem, kterému říkám massa Bob to zkouším znovu a jsem obsloužen. Sláva! Domluvím se, i když blbě. Zároveň začínám litovat, že jsem se tomuto jazyku nikdy nevěnoval. Francie mi byla vždy sympatická, jako kluk jsem hltal Tři mušketýry a Hraběte Monte Cristo.

Poučení č.2 :  nelez nikam, kam nemusíš !

Zlatá rada průvodce z roku následujícího Jožina Sehnala z Hané. Boží člověk ! Připravil nás opravdu důkladně. Pohovořil o jednom svém turistovi, kterému se při prohlídce města zalíbil hlučný průvod demonstrantů. Zvědavý Čech se k nim připojil. Oni měli radost za dalšího soudruha ve svých řadách. Mohutně ho plácali po zádech. "Pepa" byl šťastný. To však netrvalo dlouho. Objevili se policajti s pendreky a slzným plynem. S nimi t.zv. "šedé myši" - speciální tým (v šedém), který zmlácené a slzící soudruhy rychle cpal do připravených Antonů. Samozřejmě i Pepu. Uměl jen česky. S policajty se nedomluvil. Klika byla, že měl telefonní číslo hotelu, kde byli všichni ubytováni. Jožin S. si pro něj asi po 5-ti hodinách přišel. Byl požádán, aby "neználkovi" důkladně domluvil.

Poučení č.3 : než tam vlezeš, prostuduj si plán metra.

A nejen to, kup si karnet (předplacenou jízdenku na den či více-ušetříš). I když poučen, že pod metrem je další tunel s předměstskou dopravou - RER (jezdící do satelitů kolem hl.města.) I chtěl jsem to prostudovat. Jó, tam to šlo, ale ven ne. XYL na mne koukala za turniketem jako na blba (proč tam lezl ?). Inu vylezl jsem, za cenu mírně roztrhané košile a jejich knoflíků. Měl jsem kliku, že neviděn revizory jsem nedostal pokutu .

Poučení č.4 : nechovej se na venkovních WC jako český drobný škudlil.

Ještě teď se mírně stydím za příhodu v parku u Moulin Rouge. Tam automatické WC. Zaplatíš, vejdeš, za hudebního doprovodu vykonáš potřebu, spláchne to automaticky, odejdeš. Dveře zapadnou. Může další. Bylo nás pět. Já+4 děvčata. Jako český koumák jsem vymyslel šetřící postup. Při východu přidržíš další osobě dveře, ta totéž zopakuje až se nás vystřídá všech pět. Inu podařilo se. Ale hudbu, která ne a ne přestat, slyším ve zlém snu ještě nyní. Ošidili jsme provozovatele o 8 franků !

Poučení č.5 : i když si myslíš, že víc slovíček znát nepotřebuješ, ještě jednou si to prověř.

Přihodilo se to, k čemu vše směřovalo. XYL si potřebovala koupit vložky. Byli jsme před obrovskou drogérií v Défense ( u Kostky)¨. Babo raď! Na ploše zvící cca 6 fotbalových hřišť jsme potřebné nenašli. Prodavačka nepoznala (nebo nechtěla poznat) co chceme. Potřebné jsme koupili v malé samoobsluze Kamerunce, vedle našeho hotelu pozdě večer. No problem madame !

Poučení č.6 : nestyď se mluvit francouzsky (i když to neumíš). Oni ti vždy pomohou.

Jedeme metrem směrem k Eiffelovce (myslíme si to). Vystoupíme a vycházíme na ulici. Něco jako Pařížská v Praze. Eiffelovka nikde. Trapas. Přichází elegantní starší dáma, tak to zkouším: píši foneticky - Bon žúr madam, sirvuplé uela is le Túr de Ajfel ? Dobrá žena se do mne zavěsí a jdeme asi 10 metrů. Na rohu ulice mi sdělí: Voalá mesijé isi Le túr de Ajfel ! Jsem červený až za ušima, ale stačím poděkovat:  mersí bokú....

Poučení č.7 : bez peněz do hospody nelez !

Příhodu vyprávěl Jožin S. Jeden z jeho klientů toužil vidět ulici lásky na Montmartre. Před vchodem do Moulin Rouge se ujal čumila livrejovaný poskok. Mrknul na tamní holky, 3 ho draply, odvedly k pokladně. Chudý Čech vysolil skoro své kompletní kapesné. Holky jdou s Vencou do mohutného sálu, číšník to zná, již drží první champagne (nezůstane u jednoho). Venouš září, holky ho hladí (všude) je to příjemné. Večer rychle utíká. I má dojít k placení. Venouš samozřejmě takovou obří částkou nedisponuje. Ve vší slušnosti zavolají policajty. Ty jej odvedou na služebnu, odtud podle známého papírku zavolají Jožina. Sepíší uznání dluhu, Jožin jde druhý den s Venoušem na českou ambasádu. Ta dluh zacáluje. Venouš to prý splácel dlouho - hódně dlouho. Stýcu, ale stálo mi to za to !

Poučení č.8 : nedůvěřuj každému !

Příhoda mého kamaráda. Je v Paříži prvně. Sedí v Lucemburské zahradě a pojídá řízek. K lavičce se blíží elegantně oblečený pán s větším zavazadlem. Dovolí se a sedne si vedle. Začne vyprávět, oba mluví dobře německy. Pán byl na veletrhu dámské elegance. Nechce se mu tahat do letadla těžký kufr i nabídne mému příteli výhodný obchod. Prodal by mu s obrovskou slevou elegantní dámský kožich (je před vánočními svátky, to bude váš úžasný dar pane) . Chvilka rozjímání, je to furt hodně peněz, ale co, šplhnu si. Obchod uzavřen. Srdečné potřásání rukou, až budete v Miláně, určitě mne musíte navštívit . A předá vizitku. Přítel plný dojmů chvátá k autobusu. Hádej co jsem ti koupil drahá ? Parfém ? Vejš ! Vejš ! Už to nevydrží a dává jí elegantně ve fólii zabalený krásný, lesknoucí se kožich. Baby okolo závidí (děsivě), tak nám to ukažte ! Žadoní... bylo štěstím obou, že se tak stalo až doma. Kožich neměl celou zadní stranu .....

Poučení č.9 : nenechte se oblbnout pouličními prodavači !

Jdeme k Sacré Coeur (nádherný chrám nad Montmartre). Všude okolo se překřikují muži tmavé pleti. Nabízejí doslova vše. Vím od Jožina, že jest výhodné si koupit opasek, který je z kůže kamerunských koz. Je levný a jako jedna z mála tam prodávaných věcí i kvalitní. A již ho vidíme, registruje nás, cítí byznys, když zjistí, že jsme Češi, přechází do češtiny: pásek ? Samozžejmě pro tébé sadarrrmo ! XYL si ho převezme a odcházíme... STOP ! STOP! STOP ! Dvasét franků platit teď !  XYL: ale říkal jsi, že je to zadarmo. Teď mu to dochází a chechtá se... dobrý, dobrý... tak pro tebe ne sadarmo, ale 19 franků. Dali jsme mu dvacku... Teď již ví, co je sadarmó ! (V té době byl FF za 5.-Kčs) 

Ono těch poučení je ještě mnoho. Francie je krásná, má příjemné lidi, pokud se snažíte mluvit s nimi jejich jazykem. Dělejte to a oni se pro vás roztrhají.....